Historie

Areál zařízení leží v prostorách rozsáhlého lesa Doubrava na Litovelsku. Hlavní budova je bývalý lovecký zámek, postavený v letech 1813 až 1820 knížetem Janem Lichtenštejnem. Krajina kolem zámku byla upravena v přírodní park a v lese Doubrava byla rozšířena rozsáhlá obora.

Přebudování na Ústav sociální péče

Areál zařízení leží v prostorách rozsáhlého lesa Doubrava na Litovelsku. Hlavní budova je bývalý lovecký zámek, postavený v letech 1813 až 1820 knížetem Janem Lichtenštejnem. Krajina kolem zámku byla upravena v přírodní park a v lese Doubrava byla rozšířena rozsáhlá obora.

Od roku 1964 byl zámek převeden do majetku ONV Olomouc, který nákladem půl milionu korun objekt přebudoval na Ústav sociální péče. A od 1. října 1964 se postupně stává domovem mentálně postiženým chlapcům. Byl koncipován jako pracovně výchovný se 190 místy pro chlapce ve věku 12-25 let s intelektovým postižením v pásmu lehčího i těžšího postižení.

Výchovná činnost jako hlavní náplní

Zaměstnanci ústavu jsou nejen civilní pracovníci, ale také 16 sester řádu Františka z Asisi (byly v ústavu až do roku 1987) a začínají sbírat první zkušenosti s ošetřováním a výchovou mentálně postižených. Prvním vedoucím ústavu byl Václav Pikal. Začíná se budovat vlastní hospodářství. Od počátku roku 1965 jsou přijímáni další klienti, hlavní náplní výchovných činností je léčba pracovní terapií. Rostlinná výroba se realizuje ve skleníku, v pařeništích a na volném pozemku u skleníku, v zahradě a v bažantnici, rozvíjí se také živočišná výroba, kde hlavní podíl připadá na chov vepřů. Během roku 1965 byli přijímáni další klienti a k 31. 12. 1965 jich zde bylo ubytováno 187.

Od roku 1992 poskytujeme i ubytování

Od roku 1992 má ústav právní subjektivitu a předmětem jeho činnosti je poskytování ubytování a zaopatření, poskytování služeb v oblasti zdravotní a výchovně vzdělávací, zajišťuje kulturní a zájmové vyžití mentálně postiženým mužům v rozsahu jejich schopností a možností s celoroční působností. Klienti rozvíjejí svou osobnost a manuální zručnost v pracovní terapii, kde se podílejí na údržbě a vzhledu okolí areálu ústavu a vypomáhají v pomocném hospodářství.

Rozšiřování, zlepšování, zkvalitnění

Rozšiřují, vytvářejí a upevňují své znalosti ve výchovně vzdělávacím procesu, který zahrnuje výuku trivia a zejména je přizpůsoben zájmovým činnostem. Většina klientů uspokojuje své zájmy ve výtvarném a keramickém kroužku. Pěkné výsledky a hlavně radost z pohybu přináší sportovní kroužek. Mezi další aktivity klientů patří hudebně dramatická výchova, muzikoterapie, aranžování sušených květin, košíkářství, tkaní, práce s textiliemi, v poslední době také kreativní hobby jako je malba na hedvábí, sklo, porcelán a keramiku, dále pak batikování a všemi oblíbený turistický kroužek a kroužek vaření. Umělecké výtvory klientů zdobí nejen chodby a místnosti ústavu, jsou pořádány různé výstavy nejen v místě, ale také mimo ústav. Klienti se zúčastňují sportovních a uměleckých soutěží, jsou úspěšní i na celostátních abilympiádách a sportovních olympiádách. Jsou pro ně pořádány různé kulturní akce, jako jsou plesy, diskotéky, koncerty a vystoupení různých uměleckých agentur v sále ústavu, jezdí na výlety, koncerty, rekreace nejen tuzemské, ale i zahraniční.

Adoptování budovy v Litovli

Na podzim roku 1994 odešlo 40 klientů do nově zadaptované budovy kláštera v Litovli, ul. Rybníček, na bezbariérové oddělení pro mentálně a tělesně postižené muže, které má charakter penzionu. V roce 1996 odešlo 12 klientů do nově zrekonstruovaného zařízení v Bílsku spadající pod Nové Zámky, s charakterem koedukovaného domova pro muže a ženy.

 V roce 2012 se zrekonstruovala přilehlá budova v Litovli, do které přešli uživatelé z Bílska. Uživatelé v tomto koodukovaným zařízení mohou lépe využívat služby ve městě.

Od roku 2013 vznikla nová sociální služba - domov se zvláštnm režimem v Nových Zámcích.

Historie zámku

Letohrádek stojí už od 50 let 16. století

Původní zámek, či spíše letohrádek (Lusthaus), nechal pravděpodobně postavit Jan Dětřich Černohorský z Boskovic někdy v době mezi lety 1547-1557. Kolem roku 1690 nechal letohrádek přestavět tehdejší majitel úsovského panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V letech 1730-1733 byl za Josefa Jana Adama knížete z Lichtenštejna zámek přestavěn v barokním slohu. Projekt vypracoval vídeňský architekt Antonín Beduzzi. Po přestavbě byl zámek jednopatrový s půdním patrem. Jeho půdorys je zakreslen na přehledné mapě úsovského panství z roku 1774.

Poškození požárem

Dne 25. února 1805 byl zámek poškozen požárem, jehož rozsah nelze dnes již určit.  Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna zadal zhotovení plánů nového zámku u svého dvorního vídeňského architekta Josefa Hardmutha. Ten byl s plány hotový v létě roku 1806, o dva roky později byla stavba hotova. Dnešní podoba zámku tedy pochází z doby, kdy byl zámek přestavěn v klasicistním stylu, tj. z roku 1808. Tehdy byla boční obytná křídla zámku prodloužena a byly změněny rozměry velkého slavnostního sálu v prvním patře. Slavnostní sál je zdobený ilusivní malbou s motivy hudebních zátiší od Michala Roberta. V letech 1835-1836 byla střecha paláce pokryta břidlicí, v průběhu let byly prováděny další běžné opravy zámku.

Původní zámecký mobiliář neexistuje. Zničena jsou všechna kachlová kamna, většina původních dveří i výzdoba sálů (výjimkou je slavnostní sál). Předpokládá se, že pod výmalbou bude zachována původní malována výzdoba.

Působení zámecké kaple

Zámecká kaple zasvěcená patronovi lovců a myslivců sv. Eustachovi byla v roce 1839 situována G. Wolným do prvního poschodí, v roce 1916 je zmiňována ve druhém poschodí. Mše obstarával kněz najatý panstvem. Každý den se sloužila jedna mše svatá, v neděli a ve svátky se zúčastňovali bohoslužeb i lidé z okolí, bývalo jich až 190. Fundace pro zámeckého kaplana byla založena v 18. století.

Nové Zámky jako archiv

V roce 1912 byl z Úsova do Nových Zámků převezen archiv se spisy do roku 1850, v roce 1941 byl odvezen do Opavy. Spisů byl celý nákladní vagon. Minoritský klášter v Opavě, kde byl archiv uložen, na jaře 1945 vyhořel. Zachráněno bylo jen 26 knih, 2 lesní účty, repertáře a gruntovní knihy. V zámku v letech 1939-1945 sídlila správa lichtenštejnského velkostatku. V červenci 1945 vznikla Ústřední komise pro správu bývalých lichtenštejnských majetků. Majitelem zámku se stal stát a nejprve ho využívala Československá lidová armáda. V roce 1950 přešlo užívací právo na Československé státní lesy, které v zámku umístili část zemědělsko-lesnického archivu. Ten byl v roce 1953 převezen do Janovic u Rýmařova, kde jeho část roku 1954 shořela. V roce 1955 se uživatelem záku stalo Ministerstvo národní obrany, od roku 1962 spravoval zámek Okresní národní výbor v Olomouci (po roce 1990 pak Okresní úřad).

Přeměna v pracovně-výchovný Ústav sociální péče pro chlapecký dorost s mentálním postižením

Zatím poslední etapou historie zámku je jeho přeměna v pracovně-výchovný Ústav sociální péče pro chlapecký dorost s mentálním postižením, který byl zřízen v roce 1964, otevřen byl 1. října. Náklady na přebudování činily kolem půl miliónu korun. Bylo nutné provést řadu stavebních úprav, a to zejména: vybudování postranního vchodu, opravu stropů v sociálních zařízeních, přestavbu kuchyně, novou střechu celého objektu. Další úpravy byly provedeny také v zámeckém parku.

Historie zámeckého parku

17. – 19. století

Zámecký park v Nových Zámcích s doprovodnými budovami je součástí velkoryse řešeného krajinného areálu. Základem pro vznik této rozsáhlé krajinářské kompozice se stal původně lovecký hrádek pánů z Boskovic, na jehož místě nechal v roce 1690 postavit Jan Ondřej z Lichtensteina lovecký zámek, který byl v letech 1730-1733 barokně přestaven podle plánů Antonína Marii Nicolae Beduziho. V roce 1805 však stihl zámek rozsáhlý požár. Rozhodnutím knížete Jana I. Josefa z Lichtensteina byla v letech 1806-1808 uskutečněna velkorysá přestavba zámku. Autorem přestavby byl známý vídeňský architekt Joseph Hardmuth. Slavnostní sál vyzdobil iluzivní malbou s motivy hudebního zátiší Michael Robert. Současně byla navržena a vytvořena Bernardem Petrim krajinná kompozice.

Lichtenštejnové nechali upravit krajinu

Novozámecké panstvo totiž věnovalo pozornost i úpravě okolí svých sídel. Nám se dochovala úprava Nových Zámků, kterou provedli Lichtenštejnové, jejichž sídla v Lednici a Valticích jsou poněkud známější než Nové Zámky. Lichtenštejnové nechali upravit krajinu kolem novozámeckého paláce, jak zámek byl nazýván, jako přírodní anglický park s oborou a romantickými stavbami. Zámecký park o rozloze 5,22 hektaru je ojedinělou ukázkou přírodně krajinářského parku v lužní krajině.
 

Ovlivněni Pruskou válkou

Podobně jako v Lednici a Valticích i v okolí Nových Zámků vyrostla v krajinné kompozici celá řada drobných staveb. V ukončení hlavního průhledu na protilehlém vrchu "Třesíně" byla postavena tzv. "Rytířská síň". Z ní se bohužel do dnešní doby dochovaly jen základy. V její nedaleké blízkosti byl postaven dodnes dochovaný "Čertův most" s vyčnívajícím kamenem nad cestou, stejně jako je tomu v zámeckém parku v Lednici u jeskyně zvané "Peklo". Nedaleko zámku, při řece Moravě, na dřívějším ostrůvku vznikl obelisk tzv. "Komín". Další stavbu doplňující areál představuje chrámek přátelství zvaný "Templ". Neodmyslitelnou součástí krajinného areálu je také obora s "Růžovým (zámeckým) rybníkem" a "Nový dvůr" využívaný k hospodářským účelům. Za knížete Aloise z Lichtensteina byl na místě pohřebiště raněných vojáků z pruské války při cestě mezi zámkem a "Novým dvorem" postaven černý votivní kříž. Součástí krajinného areálu jsou také postupně vzniklé hájovny.

Úpravy okolní krajiny

Kompozice novozámeckého parku ladí s celkovou kompozicí širšího okolí, přičemž park přechází plynule do podrostu Doubravy a podzámeckých luk. Areál si zachoval své podstatné hodnoty, i když byl v nedávné minulosti necitlivými zásahy narušen. Autorem krajinných a zahradnických úprav s dalekými parkovými průhledy do krajiny (vyvolávají iluzi velkolepých prostorů), provedených v první polovině 19. století, byl Bernard Petri, který se neomezoval jen na blízké okolí zámku, ale své architektonické cítění umocněné botanickými vědomostmi přenesl do širšího okolí. Hlavními znaky tohoto stylu jsou daleké průhledy, aleje doplněné rozličnými, často dominujícími stavbami s možností vyhlídky a důraz na menší scenerie a zakoutí.

Vysazování stromů

Hlavní dominantu prostoru představuje samozřejmě zámek, postavený na nejvyšším bodě. Jeho dimenze včetně výzdoby, stejně jako pojetí jeho okolí je podřízeno dálkovým pohledům. Původně byla totiž budova zámku zarámována do vysoké zeleně pouze na okrajích. Později byl zámek pohledově rozčleněn dalšími souměrně umístěnými trojicemi stromů, které více zdůraznily architektonicky nejpropracovanější střední část zámku. Na ose zámku byl později vysazen dub červený, který však nebrání hlavnímu průhledu. Při palouku v západní části parku se na okraji souvislého porostu nachází i jeden z nejkrásnějších stromů v celém parku - mohutná stará lípa.

Výsledkem pak je dílo, které má nenapodobitelné kouzlo. Zámecký park je osazen převážně dřevinami domácího původu (např. lípa srdčitá, javor mléč, javor horský, jasan ztepilý, lípa velkolistá), exotičtější druhy dřevin (zeravy, jedle stejnobarevná, vejmutovky, douglasky) jsou vysazeny u zámku.

Kompletní regenerace parku

Vzhledem k historické ceně i nepopiratelné estetické hodnotě parku byl vypracován projekt kompletní regenerace parku. V rámci tohoto projektu posoudili ing Kubeša a ing. Dlouhý zdravotní stav dřevin, navrhli jejich ošetření a další pěstební opatření. Nejčastěji se ukázala potřeba opravných řezů, ošetření ran, zlepšení stability, ošetření dutin, vazeb v koruně a kácení. Mykologická expertiza potvrdila, že mnoho stromů je napadeno dřevokaznými houbami (zjištěno 9 druhů). Nemalé množství stromů také trpí boubolovitostí a je napadeno jmelím. Vykáceny budou muset být stromy za hranicí životnosti, stromy velmi poškozené a proschlé, stromy hrozící rozkladem a pádem, jakož i mladší náletové anebo nevhodně vysazené dřeviny, narušující kompoziční strukturu parku. Řada z těch posledně jmenovaných náleží v CHKO Litovelské Pomoraví k nepůvodním druhům dřevin. Byly nově vysazeny některé dřeviny, které nahradily, případně doplnily stávající dřeviny v souladu s původní myšlenkou tvůrců krajinného areálu (kompozičním záměrem). Jejich skupiny prostor netříští, nýbrž přispívají k jeho kompoziční ucelenosti.

Zachování historického a estetického odkazu našich předků

Realizace projektu byla svěřena zahradnické firmě Zahrada Olomouc, s.r.o, která ve výběrovém řízení podala nejvýhodnější nabídku. K podání nabídky bylo vyzváno 14 zahradnických firem, soutěže se zúčastnilo 7 zahradnických firem. Projekt byl realizován díky dotaci Státního fondu životního prostředí ČR. Ústav sociální péče se ve spolupráci se Správou chráněné krajinné oblastí Litovelské Pomoraví snaží přispět k zachování a obnovení původních krajinných záměrů. Propojením zámeckého parku s krajinou, obnovením rekreační funkce parku pro nejširší veřejnost a zpřístupněním slavnostního sálu či expozice o historii zámku spojuje ÚSP Nové Zámky sociální poslání ústavu s ochranou a rozvíjením kulturního dědictví. Projekt regenerace zámeckého parku v Nových Zámcích byl ukončen v závěru roku 2001. Všichni, kteří se na jeho realizace podílejí, jsou přesvědčeni, že bude nejen příspěvkem k zachování historického a estetického odkazu našich předků, ale nemalou měrou přispěje i k rekreačnímu zvýraznění krásné lužní krajiny Litovelského Pomoraví.

Mohlo by vás zajímat